Náš středeční kurz "Jak si pomoci i (SÁM)". Jsem moc vděčná za vaši důvěru a ochotu se v životě posouvat 🙏❤. 

PROČ NA SOBĚ vůbec "PRACOVAT"?

Když vnímáme, že se nám v určité životní oblasti nedaří, jak bychom si představovali, něco drhne. Protože ostatní nezměníme, můžeme změnit jen své prožívání, nastavení, přístup a reakce.

 
Jestliže si bloky z minulosti nevyčistíme či své reakce nezměníme, opakují se nám totiž podobné situace v životě stále dokola.

"Věděli jste, že naše vědomá mysl tvoří pouhých cca 5 % a podvědomá mysl – naprogramované podvědomí člověka – zbylých cca 95%"?

Převážně do 7let věku nasáváme z prostředí, co nás formuje, jak houbičky. A bohužel cca 70% vzorců a nastavení je nezdravých (tzn. nějakým způsobem limitujících). Od dětství se nám v těle hromadí všechny neprožité emoce, strachy, potlačený vztek, smutek, dokonce i potlačená radost, všechna traumata. Jak říká má veliká učitelka Dorothe Trassl, představte si, že byste měli veliký baťoh, do kterého byste si toto vše od dětství ukládali. Za celý život je už ten baťoh asi pěkně veliký, že? A nejspíš už z něho dost bolí záda. Co ho tedy postupně vyprazdňovat🙏?

 
Jako příklad (opravdu 1 z mnoha), co jsme si do toho svého baťohu mohli naložit, uvedu STRACH, "neschopnost" se VYMEZIT, postavit se za sebe. Ostatní nás třeba sráželi a my měli v sobě potlačený vztek jak na ně, tak pod tím vším je v hlubší vrstvě - vlastně vztek na sebe - že jsme se za sebe nedokázali postavit a nechávali se potlačovat, srážet, komandovat apod. Z toho pak plyne vypěstovaný špatný vztah k sobě (nízká sebehodnota, sebejistota, sebedůvěra, sebeláska, sebepřijetí atd.), což se odráží do všech ostatních vztahů.

A když je pak např. na nás druhý nepříjemný, zvýší hlas, či dokonce křičí nebo je "nespravedlivý" - dotýká se něčeho starého v nás, nejspíš nám někoho připomíná, bojíme se ho. Neumíme se vymezit, protože např. strach, pocit méněcennosti, on autorita apod. Taková situace může člověka dokonce úplně paralyzovat.
Dotyčný nám mačká na tzv. trigger. Dotknul se něčeho, co je uložené v tom velikém baťohu nezpracovaných věcí a jen vyvolal, spustil naši podvědomou reakci.

 
OBĚŤ vs. TVŮRCE:
Máme možnost buď ukřivděná/ý odejít ze vztahu/práce/z přátelství, což doporučuji pouze v případě, že je to velmi toxické prostředí a nedá se domluvit. Ale je to v podstatě útěk a neřeší to pravou příčinu - spouštěč. Pak je ale nutné vyčistit problém v příčině už mimo ohnisko (mimo toxické a třeba i nebezpečné prostředí) v terapii - podívat se na to, kdy se mi to v životě již dělo a postupně nahlédnout do dětství, kde je nejspíš ta pravá příčina.

Nebo máme další o hodně efektivnější možnost - podívat se na to, co mi vadí. Jak se u toho cítím, jak si připadám, co to ve mně vyvolává, jakou mám emoci - kdy se mi to dělo a koho mi to připomíná. A co mi brání v tom se za sebe postavit a pojmenovat, co mi vadí, co potřebuji a co navrhuji dělat jinak. V terapii toto řešíme, hledáme slabiny, strachy, stará potlačení, kde je klient v terapii rozpustí a značně se posílí, aby se mu to již neopakovalo.

Můžeme cítit k dotyčnému "viníkovi" vztek, dokonce nenávist, kterou je nutné uvolnit, abychom se osvobodili a mohla přijít přirozeně i láska, pochopení, proč se to dělo, ODPUŠTĚNÍ A PUŠTENÍ.

"V ideálním případě jsme pak schopni si v klidu s dotyčným – partnerem/kolegou/šéfem/kamarádem/sourozencem/rodičem promluvit, říci, co nás tíží a postavit se za sebe již ve své síle. Když z nás totiž ten druhý naši sílu cítí, zdaleka si k nám tolik nedovolí a pokud i přesto se s ním nedá domluvit a my cítíme, že dané prostředí s námi již nerezonuje, můžeme odejít. Ale v již úplně jiné energii - ne jako poražení, sražení, ponížení, ale s úctou k sobě, že jsme se za sebe dokázali postavit i za cenu, že to druhý nechápe či nepřijme. Jednali jsme v souladu se sebou a svoji HODNOTU/SEBEHODNOTU jsme nesrazili, ale posílili". 

A v ideálním případě jsme schopni tomu druhému poděkovat za vše prožité a odejdeme v dobrém a klidně i v lásce. Již nemáme aktivované ostny, již nejsme naježeni, necítíme vztek, křivdu ani vinu, protože jsme si v sobě uklidili, vyčistili a změnili jsme naši reakci.

Danou lekci jsme zvládli. Možná se nám již nezopakuje a možná ano jako taková zkouška, jak jsme pevní 😉.
Cílem není, aby se nám zhoršil vztah s rodiči, blízkými, kolegy či partnery, ale naopak je uzdravovat. I když v tzv. transformační zóně, kterou si procházíme, může přijít nejprve propad a tzv. dočasný mantinelový efekt. Protože jsme se nejdřív neuměli vymezit nebo pustit vztek či cokoliv dalšího, tak teď naopak se vymezujeme i u prkotiny, téměř všem a ve všem. Je to zcela normální a přirozené. Potřebujeme si nejprve dosytit léta strádání, než si vše sedne a zharmonizuje se.

 
"Když si lekci neodžijeme s konkrétním člověkem či v příčině zřejmě v dětství (samozřejmě v terapii) a odejdeme - utečeme, nejspíš nás dožene za čas v jiné situaci a s jiným člověkem".

Důležité je si danou situaci tzv. "nepřestříkávat", ale připustit si, že je něco blbě. Když se cítíme mizerně a daný pocit, problém - zajíme, jdeme ho vyběhat, vycvičit či si koupit něco hezkého- ulevíme si na chvilku, ale když se nepodíváme na to, proč se takto blbě cítíme, co nám to spustilo a jak tomu předejít, z dlouhodobého hlediska NIC NEŘEŠÍME.

Nic proti tomu jít si zaběhat či na jógu. Je to opravdu skvělý a důležitý způsob, jak se dostat do těla, dát si čas jen pro sebe, uvolnit napětí a dostat se do klidu. Akorát neřeší ten náš spouštěč – příčinu. Jen si to na chvilku pěkně přestříkneme - ale vždyť mě už se ulevilo, tak nic řešit nemusím...
Dát si denně čas jen pro sebe a dosytit se, je opravdu důležité. Jinak jsem vlastně naštvaný/á sám/a na sebe, že jsem tu pro druhé, pořád se snažím a oni to ani neocení. Zase ve vrchní slupce jsem naštvaná na ty druhé, ale pod tím je vztek sám/a na sebe, že jsem se potlačil/a.

Pak, když už je toho moc, vybuchujeme a šíříme emoční smrad, čímž ničemu nepomůžeme. Ostatní - partneři, kolegové, děti, příbuzní - nejsou zodpovědní za naše křivdy a potlačení. Je to jen naše zodpovědnost, jak se cítíme a jak s tím naložíme 😉💪🙏.

Rezonuje něco z toho s Vámi?  Cítíte-li volání, ráda Vám pomohu... ❤